Přidat odpověď

já bych určitě také hledala radu u psychologa,ze zkušenosti vím, že ne každý dokáže opravdu pomoci a někdy trvá déle, než narazíte na toho pravého,ale určitě bych to nevzdávala.

jinak sama mám také pětiletého syna, mě se ve výchově osvědčila metoda, že když se začne chovat nepřiměřeně, zavřu ho do dět.pokoje, kdyby ho napadlo rozbíjet věci, rozbije si jen své hračky a později si uvědomí, že o ně přišel, v pokoji ho nechávám, než se ze svého amoku dostane a je schopen se mnou v klidu komunikovat, ve Vašem případě, bych se snažila, aby přístup, který si zvolíte, se snažily dodržovat i učitelky v MŠ a snažila bych se jim ukázat, že vám to není lhostejné a chcete to řešit, domluvte si s nimi konzultace a vyslechněte i jejich názor, jistě jsou ve výchově dětí zkušenější, já bych to asi řešila tak, že bych vašeho syna při takovýchto stavech oddělila od kolektivu a nechala ho třeba na hanbě, jak se to ostatně donedávna praktikovalo. také bych syna dávala do školky pokud je to možné na kratší dobu a snažila se ho motivovat k dobrému chování a následně ho pochválila a třeba i drobností odměnila.
je potřeba aby si Váš syn sám uvědomil, že svým chováním ubližuje jen sám sobě, proto je důležité aby byl ve Vaší výchově kontrast v tom smyslu, uděláš něco správně=pochvala, událáš špatně=důsledek.

myslím, že je to běh na dlouhou trať a změny mohou nastávat velmi pomalu, ale určitě se to řešit dá, přeji hodně síly a držím palečky ke změně k lepšímu