Přidat odpověď

Pawlo, za mě - prvním motivem byl fakt, jak zajistit, abych mohla mít u porodu to, co jsem považovala za "nepodkročitelné minimum" - tj. absolutní svobodu pohybu, nulové narušování dobře běžícícho porodu, a absolutní respekt k prvním minutám a hodinám matky a dítěte. Druhý, potvrzující impuls byl fakt, že Vrchlabí, kde jsem porodila první dvě děti (to druhé ovšem až na posledních 7 minut ve vlastní režii v penzionu), bylo v době porodu třetího dítěte zavřené.

No, ta potřeba těch prvních dvou věcí byla tak silná, že jsem nakonec během porodu poněkud zapomněla i dostatečně včas informovat PA (fakt nechtěně, ale zjevně jsem si to podvědomě přála), a tak přijela až na tu část, kde už jsem její péči opravdu chtěla (kontrola mě a dítěte po porodu).

Všechno ostatní, postel, sprcha, nerušené šestinedělí, které jsem poprvé prožila bez stresu a v psychické pohodě, byl už jen takový bonus, který by mi mohl zajistit třeba ambulantní porod, bez nutnosti rodit doma.