Přidat odpověď

Já s tím nemám problém, dokážu si představit cestu k víře, k vegetariánství, k odjezdu do Peru.
(nestalo se mi to všechno, ale takové lidi znám)

Něco jim nevyhovovalo, něco je nenaplňovalo, něco chtěli jinak, ok.
A tak se vydali, menšinově, navzdory rodině, kvůli sobě..

Jenže jde o celoživotní cesty, ten porod je fakt prchavý.

Často bývám napadána, že mé porody musely být nějaké divné. Naposledy jsem rodila před 5 lety a něco a žádný porod mě nikdy nenapadá, nemyslím na něj, přišly silnější a zásadnější věci.(a byl to, když na to řízeně vzpomenu, dobrej porod)

Neumím si představit, že se něco tak krátkého dá ztotožňovat se základlními strukturami bytí. A pokud ano, tak proč zrovna to.

Fascinuje mě, že ženský, jejichž děti dávno řeší socializaci s vrstevníky, své směřování se babrají v porodech a mají z toho celoživotní téma.

Už, že si někdo dá nick "informovaná rodička neumím si představit, že se ve 100 letech označím za informovanou rodičku.

Je to srandovní,vidím v tom jakousi zamrzlost.