Přidat odpověď

A to je právě ten problém, že rodiče vyhoví, než aby si dělali ostudu v obchodě ať už jde jen o sladkosti. Já mám 3 letého kluka a od malička jsem ho vedla k tomu, že se něco občas koupí ale ne vždy a tak nějak to bral normálně, nevyžadoval po mě sladkosti se scénami, prostě pohoda, jenže si navyknul na to že ho občas hlídá moje babaička malého prababička, no a ta mu dá první poslední a hlavně když jdou do obchodu aniž by něco sám chtěl tak mu nabízí vše co vidí no a nučila si ho tím způsobem že když jdou do krámu veze košík a automaticky si tam dává sám věci ktré chce, jupíka, kostíka, bonbóny atd. aniž by se zeptal, babaička nic ta naopak ráda že mu může podstrojovat. No a samozřejmě mě to tímpádem začal dělat taky. S tím že já danou věc, vrátím zpátky do regálu že nekoupím no a sanozřejmě následuje zpětná vazba, scéna a nadávání, já to chci koupit a kup mi to i občas je tak naštvanej že nekpoupím že má tendenci mě plácnout jen napřahuje ale nikdy to neudělá zavčasu si to rozmyslí. Jenže já jsem pevná jak skála, i kdyby mi stropil sebevětší scénu, tak si to sejně u mě nevydupe ať si na mě lidi koukají jak chtějí. Já jsem máma a já vychovávám. A já vím že dělám správnou věc. A to tu jde neohlížet se na ostatní.