Přidat odpověď

My tohle máme s babičkama (resp. mojí mamkou) obdobné - vidí tak 1x za 2 měsíce a to by se rozdali... Trošku to tedy koriguji, ale zas je na druhou stranu chápu...
Nejhorší v tom je ale náš tatínek, ovšem pouze v případě, že jde nakoupit se synkem sám - to si vždycky něco přinesou, většinou alespoň kindervájo...
Teď v pátek to byla kupříkladu postavička Ninja z Lega. Poprosila jsem manžela, aby po cestě ze školky koupili pohankovou mouku v bioprodejně. Tu neměli, ale za rohem je velké hračkářství, že... když jsem se manžela ptala, tak ho tam prý zatáhl a postavil před hotovou věc:)
Fakt ale je, že jeho dva nejlepší kamarádi ze školky tyhle "ninjáky" mají, nosí si je do školky a hrají si tam s nimi a on nemůže, protože ho prostě nemá.
Kamarádi jsou navíc "mladší sourozenci", takže maj celkem hodně věcí po bráchách,

Kubča byl ode mne po dobu na MD naučený, že se prostě nekupuje nic jiného, než to, co já dám do košíku. Je tedy fakt, že jsem s ním chodila z 99% pouze do potravin, protože brát takhle malé dítě do hračkářství, aniž bych mu něco koupila, mi přijde jako týrání...On tedy, popravně, ani nic moc nikdy nevyžadoval, navíc je nežrací, že, takže v tom Alboši to byl max. rohlík... na gumový bonbóny atp. ho naučili až ve školce, do té doby vůbec nevěděl, že něco takového existuje...

Já to mám s ním poměrně snadný, je chytrej a spoustu věcí s ním prostě jednoduše vykomunikuji, pravidla nastavuji před vstupem do obchodu, zpravidla vždycky se s ním domluvím bez větších problémů - ovšem náš tatínek je v tomhle kapku jinde, je zastáncem autoritativní výchovy a pak se nám to kapku tříská, že...
Synek navíc nemá moc rád jakékoli akce bez oznámení, takže prvotní je vždycky mu vysvětlit, jak bude den probíhat, kdy a co se bude dělat a pak je vše O.K. protože prostě ví, co a jak... není a ani nebyl takové to dítě, které je spokojené, že je s rodiči, ať je kdekoli...

Každopádně takovýhle maminky, co maj miminka a plnou pusu řečí taky miluju!... ale ono na každého dojde...