Přidat odpověď
Mně kluk ve vzteku říká to, co mu říkám já - buď zticha, jdi pryč, nechci tě vidět :-( Když to jde, jdu pryč a počkám, až se uklidní. Jenže venku to nejde. Jednou dělal takovouhle scénu v metru (nechtěla jsem mu nechat samostatnou sedačku, jen na klíně, bylo dost plno), tak jsem ho nechala stát a on říkal tyhle svoje věci. Někdo nezasvěcený si mohl říkat, že je pěkně drzej a proč ho neplácnu nebo něco. Jenže já už mám vyzkoušeno, že to nefunguje. Plácnutí, vysvětlování, hubování způsobí jen další záchvat. Takže nevšímat si (co to jde v jedoucím metru) a až se uklidnil, vzala jsem ho na klín.
V takových situacích si všímám ne toho, co dělá dítě, ale toho, jak reaguje rodič.
Předchozí