Přidat odpověď

No moje malá (2,5) mívá takové vzteklé záchvaty v době, kdy dostatečně nezpracujeme její problém - ve smyslu empatickém. Často vůbec není příčinou samotná situace, je to něco hlubšího, co se vyvrbí až když to dostatečně rozebereme.
Příklad:
Hrozný řev, že se nebudou čistit zuby! Konečné zjištění bylo, že měla aft.. - zjistili jsme za pomocí empatie (RaR), výstupu jsme se vyhnuli, ale ne vždy mám na to nervy a čas a empatii (přiznávám, že na tom pracuji, ale někdy se nedaří). Mimochodem velmi podobný případ je právě popsán v RaR knížce a díky tomu jsem zareagovala tak "empaticky".

Jenom přibližuji ten paradox, že někdy ani vysvětlování, že zuby se čistit mají a musí a bla bla bla - nevede ke kýženému cíli a to ani ne tak, že by dítě nechtělo, jen to prostě někdy neumí správně vyjádřit, proč se zaseklo a proč pláče, no a když to nepochopíme do určité doby, tak se ten řev a odpor "zacyklí" a už není prostor pro to zjistit co, proč, jak.. a někdy jsou to fakt banality, jenom je neumí zpracovat nebo popsat a my zase neumíme zpracovat ten jejich řev a cyklíme se dokola a hlavně máme za to, že nám to dělá naschvál.

Někdy se za podobné situace nenávidím, protože často později vím, jak jsem jim mohla lehce předejít a někdy stihnu na problém přijít relativně včas (před "zacyklením"), ale někdy je to se vším všudy, včetně toho utíkání. Radu moc nemám, snad jen se snažit empaticky hledat ten správný "důvod" odporu.