Přidat odpověď

No ono když už se takhle vzteká, tak stejně toho prostoru na vysvětlování moc není, obě dobře víte, že se prostě jede domů a co na tom stokrát omílat dokola. Nechávám staršího (3,5) řvát - on se vyřve, vyvzteká, přijde, pochováme, dovysvětlíme a hotovo. Na hřišti si chodí řvát k plotu, ve městě řve do zdi, do stromu - co se namane (nenechávám ho řvát do prostoru, láká to kolemjdoucí :).

V tebou popisované situaci bych starší postavila čelem k autu, tělem zabránila útěku, mladší strčila křupku a čekala. Pokud by nepřestala do deseti minut, jela bych i za řevu. Pokud máš pocit, že ráda přehrává, hodně důrazně mluv, potichu, aby musela špicovat uši. To zabírá na mladšího (2,5), ten je herečka a rád toho využívá :)

Oni to ze sebe prostě potřebujou dostat a únava tomu prostě neprospívá. Navíc ta bezradnost matky, to je taky pastva pro oči pro ně. Prostě ty jsi jasně řekla, vysvětlila i podruhý, čtyřletá to bezvadně chápe, že se s tím nechce smířit - no smutná věc, ale nenadělá nic. Můžete si pak doma v klidu domluvit, že příště si do města nachystáte speciální svačinu a naplánujete odpočinek a budete na to myslet, aby jste předešli únavě.