Přidat odpověď

Dík!
No on tenhle příklad je takový "polopatický" a opravdu ukáže, jak se my snažíme dětem vnutit něco "svého" a vlastně je kolikrát vůbec neposloucháme. Sama jsem takových paradoxních situací zažila.. právě proto, že se snažím na sobě pracovat a nevidět to tak, že mi to dělá naschvál.
Hodně opravdu pomáhá mít najedené, "neunavené" dítě, to pak nesklouzne k záchvatu každá prkotina, ale pravda je, že někdy má dítě opravdovou frustraci z toho, že nám něco říká (nechci si čistit zuby) a my za tím vidíme: DĚLÁ OFUKY, SNAŽÍ SE O POZORNOST, NECHCE SE MU SPÁT, DĚLÁ MI TO NASCHVÁL.. a přitom dítě nám tím říká jen: bolí mě pusa. Jenže je to dítě a neumí se vyjadřovat jasně. Říká první věc co ho napadne.
Já jsem s většinou RaR sžitá ve smyslu přístupu k problémům, ale neumím to ještě s vlastním zvládáním stresů, ale hodně vzteků jsem eliminovala. Přesně si ale pamatuji, jak nás samotné jako děti mrzelo, když nás rodiče odbyli, a na to se snažím vzpomenout vždy, když začínám mít pocit, že dcera přehrává. Ještě ke všemu jsem nervák po tátovi a to je průšvih, takže na sobě musím pracovat, protože každý vztek zažehnaný v začátku je lepší než nic.