Přidat odpověď

Žženo,
odborník by pomoci mohl, ale nevím... Já bych asi stejně nebyla upřímná v případě, že by mě partner nevzrušoval, zvlášť, kdybychom tam šli spolu. Takové přiznání může vztah zabít, i když to víceméně "visí ve vzduchu".
Já jsem například odmítání sexu už měla vždycky jako těžký kalibr, ale už k tomu taky došlo a řekla jsem MM, že když se ke mně ve většině času chová jako k levné pracovní síle, jejíž výkon ale pro něj není dostatečný a jinak mě ignoruje, kašlu na sex, protože si pak připadám jako levná děvka. A řekla jsem mu, aby na mě už nesahal, pokud mu tak lezu na nervy jako člověk. Dodržel to 3 měsíce. Neřekla jsem ani slovo o tom, že s ním nechci, že mě nevzrušuje, ale jenom, že mi vadí jeho chování. A posunulo to náš vztah zase o něco blíž k prd..i. Nakonec jsme sex obnovili, on celou dobu čekal, že "přilezu", protože moje potřeba je vyšší, nepřilezla jsem, tak přilezl on. Potvrdil mi ale, že odmítání sexu je něco už na hranici. Kdybychom to měli rozebírat před třetí osobou, tak to by asi byl totální konec.