Přidat odpověď

Asi před 2 lety jsem byla také nucena podepsat dohodu.Nastoupila jsem tenkrát na 1/2 úvazku a byla šťastná, že mám práci. Bohužel, nepadla jsem hned od začátku do oka jedné kolegyni. Ta doslova číhala na každou chybu, kterou udělám a urychlena utíkala informovat šéfovou. Samozřejmě, celou věc jíé podala zkreskeně, zveličeně. Po čase si mě šéfová zavolala a doslova řekla toto: "Buďto podepíšete dohodu, nebo vám budeme dávat úkoly, které nemůžete splnit, budeme vám to tady znepříjemňovat, já vás tady nechci!" Řekla jsem jí, že udělám cokoli, aby se mnou byla spokojená, ale bylo to úplně zbytečné. Strašně mi tenkrát na té práci záleželo, když to vezmu zpětně, tak si říkám že nevím proč jsem na té práci tolik lpěla, kdybych to mohla všechno vrátit, skončila bych sama a nenechala to dojít tak daleko.
Je fakt, že jsem z takového odchodu byla dost špatná, v životě mě tak nikdo neponížil. Dnes když bývalou šéfovou náhodou potkám, ta není schopna se mi podívat ani do očí. Že by svědomí? Myslím si, že ona žádné nemá, já sama jsem to dodnes úplně nevydýchala.