Přidat odpověď

Odhodlala jsem se, že tady požádám o radu, protože už vážně nevím co dělat. Největší problém se synem mám u doktorky. Už se mi několikrát stalo, že dostal hysterický záchvat a nechtěl nechat na sebe sáhnout. Mezitím šlo jen o pouhé poslechnutí průdušek, o kterém věděl předem, přesně věděl o co jde, že to nebolí a dříve to zvládal bez problémů. Teď si už doma usmyslí, že prostě k doktorce nechce, že se nenechá poslechnout a ať se snažim sebevíc, povídám si s ním, vysvětluji, vždycky svoje výhrůžky splní. Je to chytrý kluk, moc dobře ví, co dělá, ale jak si stojí za svým, tak se tak rozjede, že má až záchvat a domluva ani plácnutí přes zadek nepomůžou.

Naposledy takovouto scénu s námi absolvoval i můj manžel, který byl úplně v šoku a řešil by to výpraskem, což se mi moc nelíbí. Syn si ve školce rozsekl obočí a protože jsme váhali, zda vzít syna na chirurgii a tchán je lékař, vzali jsme ho nejprve za ním. Všechno bylo v pohodě (syn to měl zalepené a už dávno nebrečel), ale pak se tchán chtěl podívat pod náplast a tu mu sundal.Asi jak ho to zabolelo, tak ho najednou chytil amok a začal brečet, že jdeme pryč, že tam už nebude a řval a stál u dveří a lomcoval jimi. Domlouvali jsme mu, lákali ho i vyhrožovali, ale všechno marně, stále se snažil otevřít dveře a nenechal si to už ani zpátky zalepit. Všichni kolegové tchána se přišli podívat, co se to tam děje. Naštěstí to nebylo potřeba zašít, ale neumím si představit, že bych to absolvovala bez manžela s kočárem a šití bylo potřeba. Fakt už nevím, jak na něj a nechci to nechat na manželovi, který si myslí, že je syn rozmazlený (ode mě a mých rodičů - ale i ti ho nenechají dělat si co chce, jen máme větší trpělivost než můj manžel) a slibuje mu pevnou ruku a údajnou "vojnu". Co byste dělali vy? Děkuji za případné tipy.