Přidat odpověď

Jé, náš je na tom dost podoně, pokud jde o vztekání. Sice ne u Dr.,ale doma. On je hrozně hrdý, nesnese, aby si o něm někdo cizí myslel cokoli španého. Takže na veřejnosti je miláček největší. Ale vynahrazuje si to doma. Občas mi dá hodně práce se udržet a na vyslovené drzosti "Mami, seš hloupá. Drž už hubu!" mu nevlepit po papuli. Jenže to na něho stejně neplatí. Jen bych se zchladila já. Na něj nejvíc funguje, že na něho vůbece nereaguju. Njedřív potichu a slušně vysvětlím, že takhle tedy ne. Pokud to pokračuje, neodpovídám, nereaguju, nevšímám si ho. Pak začne mluvit víc nahlas, abych ho slyšela, pak začne křičet, pak zečne brečet a vztekle požadovat, abych s ním mluvila. Pak se urazí a odejde do pokojíčku, za chvíli se vrátí a pěkně se sám od sebe omluví.