Přidat odpověď

Pokud se týká těch scén u doktora, to může být prostě tak, že se opravdu tak moc bojí. Píšu to z pozice člověka, kterej je strachem z doktorů postižen od malička až do dospělosti. Já jsem se v pěti letech nenechala vyšetřit kvůli mandlím, zubařku jsem kousala. Strach mi zůstal dodnes. Tady bych prostě měla pochopení a i tak s ním o tom mluvila, že vím, že to není příjemné, že se bojí, ale udělat se to musí.
Co se týká ostatního vztekání, tam bych prostě trvala na svém a snažila se ovládnout, abych nevybuchla. Vím, o čem mluvím. Naše dcera skoro čtyřletá se umí taky pěkně vzteknout. Většinou kvůli blbosti. Do jiné místnosti nedáváme, ona by tam ani nebyla. Většinou řve tak půlhodinu a pak je do večera jak beránek. Jinak ty emoce prostě zvládnout neumí a časem se to naučí.