Přidat odpověď

Tady jde o to, že člověk kolem dvaceti nemá prostě žádný životní rozhled. Kde by ho taky získal? Na škole? Teprve během let se člověk učí jak to v životě chodí, ve vztazích, v práci.

Tady nejde jen o to, aby se člověk naučil být samostatný, tady jde i o faktickou zralost. Ne, nemyslím si, že je zralá osobnost žena, která jde skoro "od maminky" rovnou k manželovi.

Nemyslím to zle, ale ono se často za časné mateřství schová i absence jiných zájmů i životního programu. Budto je to hormony, nebo tím, že dotyčná ze všeho nejvíc preferuje v životě děti a rodinu - nebo také tím, že neví co jinak by si s životem počala, kdyby ho nenaplnila rodina a děti.

Jak tu taky zaznělo - "už jsem měla toho užívání a pařeb dost, nevím jak bych si měla ještě užívat"...a o tom to je - život není o studenstkých pařbách a diskotékách, o pár propařených letech, kdy se to jakoby člověku přejí a tak si pořídí rodinu

Zivotními zkušenostmi je míněno něco jiného.

Já kdybych si dítě pořídila kolem dvaceti /jakože chutě jsem měla/, sebekriticky dneska uznávám, že za tou tužbou stála spíš příroda a hormony, než nějaká skutečná zralost.

Když to zparoduju, možná ukazatelem skutečné zralosti právě je, že člověk nevidí věci černobíle, dokáže o věcech pochybovat, nahlížet na na z více stran. Ten, kdo jednoznačně prohlásí "a to já jsem byla ve dvaceti zralá" - ehm, tak si může být sebou tak jistý?
Generace našich rodičů si připadala taky ve dvaceti super zralá, ale přitom výchovou ve stylu našich matek se dneska hromadně pohrdá - násilné učení dětí na nočník v roce, pobyt dětí v ohrádkách, tučná strava už kojencům - a taky o sobě dotyčné nepochybovaly.

Za mě - hypoteticky ideální věk pětadvacet až pětatřicet, duševně možná od pětatřiceti do pětačtyřiceti.

MMch, mám třeba švagrovou, která měla děti právě v těch 23, kromě lepší fyzické i duševní kondice mi ale nepřijde její přístup k výchově lepší,než starší matky. Žádné blbnutí s dítětem, žádné sporty, mazlení pouze s nejmladším dítětem, jakmile se v rodině objevilo další mimino, tak starší přestaly být mazleny.

Prostě - mladé matky jako ona mi přijdou takové "matky díky hormonům", o tom vypovídá i preferování miminkovského věku, starší dítě už "není to pravé ořechové".
Zase u starších matek jsem si všimla, že si víc užívají starších dětí tzv. rozumných od tří, čtyř let- jejich láska je víc taková vědomá, nejsou v tom jen přírodní instinkty.

Ale pochopitelně, nedá se paušalizovat.
Za mě - klidně i dítě v pětačtyřiceti, byt fyzicky to jistě není ideál, ale to není ani po duševní stránce osmnáctiletá.

A jo - materiální zabezpečení je důležité, stejně jako pracovní zkušenosti.