Přidat odpověď

"ja zase povazuju za dulezite, ze se deti nauci, ze NEMUSI mit vsechno a jit neustale s davem, a ze veci jsou JEN veci"

Babiki, souhlasím s Tebou jen zčásti. Byla jsem jako dítě vedená velmi skromně. Bylo to ale dáno spíš okolnostmi než tím, že by mě někdo chtěl cíleně dusit. Opakovaně se mi jako dítěti stávalo, že jsem neměla něco, co měly ostatní děti, ale bylo to dáno spíš tím, že jsem o to nestála. Tak třeba vlastní lyže jsem měla naposledy někdy v 10 letech. Ale nevadilo mi to. Kdybych po nich bývala toužila, mohla jsem si na ně třeba vydělat na brigádách. Když jsem si ale něco přála moc, tak se mi to moje maminka snažila dopřát. Nemohla mi třeba koupit něco drahého na sebe, ale třeba mi to ušila. A televizi v pokojíčku jsme neměli nikdy.