Přidat odpověď

To bylo tak. Manzel s detma porad o psovi mluvili, ja jsem chtela psa, ovsem mensiho a takoveho, co by s nama mhl byt i vevnitr. Pak bratranec, co choda labradory prisel s navrhem stenete, coz jsme ja zamitla, ovsem po dalsich trech mesicich mi volala kamaradka, ktera psa mela, jestli bbysme si ji opravdu nevzali, ze u nich je to pes chudak porad zavreny v kotci a my mame velky dvur a bybo by ji u nas mnohem lepe. No, tak jsem rezignovala, nechala to na manzelovi a ten za pomoci velkych slibu, ze s nim bude chodit kazdy den na prochazky a ja nevim co psa vzal (vlastne jsme ho nejak podedili). Je to opravdu krasny pes,ja kdyz s nim jdu, tak ho hodne lidi obdivuje. Ja jen proste uz nemam silu, do dnesniho dne neni udelany kotec. Domlouvala jsem se uz s bratrancem, prijde mi ho pomoct a ukazat, jak ho cvicit.

Ps: Manzel s ni byl na prochajde cca 2krat. Jednou, kdy teda jsem ji neudrezela a tahla me a vlastne dite na rukou par metru pozemi (asi honila nejakeho jineho psa), sli jsme na navstevu k babicce. To jsem mu volala at si pro ni proste prijde, ze ty dalsi dva km s ni takhle nehodlam absolvovat, tak sel a pry byla hodna, no a pak jeste jednou, kdyz jsem ho vypravila i s detma, bo mi horely nejake preklady a nutne jsem potrebovala klid v baraku.

Pro ty, co se ptaji. To rozhodnuti o tom, ze pes bude nebylo z me strany, ja se o nej snazim jen nejak postarat a zvladnout to.