Přidat odpověď

Lenko, mně to přijde jako vzdor na protěž mladšího synka.
Mám doma taky dvě dcery a vím, že a starší bývala strašně frustrovaná když se narodila mladší a vše se muselo najednou točit i okolo ní. Já jsem nemohla za ní si hrát, protože jsem musela žehlit, vařit, kojit... odbíhala jsem od činností, které do té doby byly jen pro ni... Byly chvíle, kdy jsem si taky říkala, že jsem na ni už alergická, že mi ty věci dělá naschvál, že mě provokuje, v ničem mi nepomůže, neusnadní mi vůbec nic...
Musel mě zastavit manžel pedagog tím, že se posadil vedle mě a zaptal se mě, kolik má naše starší dcera let? A jestli si náhodou nemyslím, že má tak 2x tolik a ať se na to zkusím podívat z více úhlů... nějak mi to najednou došlo, že spíš je chyba na mé straně a na straně organizace dne... Takže jsem najednou fakt hledala víc možností, aby dcera mohla jezdit na kole, které miluje nade vše; abychom se s ní dostali občas na plavání, abych s ní zajela k ségře za synovci, které má za nej. kámoše... abych se víc scházela s kamarádkami, které mají vrstevníky... nečekat od ní víc než zvládne malé dítě a přistupovat k ní stejně jako k mrněti. Více se s ní tulit, více s ní koukat na pohádky, více s ní povídat a při kreslení nepoučovat a nevnucovat - spíš si sednout a vymalovávat si a nechat malování na něm ať si maluje, kdy chce a jak umí a příp. chválit... Že se cpe do postele ráno za Tebou a druhým dítkem je naprosto normální - spíš by byl podle mě skoro patologický opak.
Přijde mi, že je na Tobě předejít vzbuzení malého třeba tím, že vystartuješ ty nebo Tvůj manžel a zabavíte ho nějak... Starší Tě chce stejně jako mladší a těžko v tomhle věku pochopí, že neupřednostňuješ mladšího když ono to tak prostě je