Přidat odpověď

Souhlasím s Lízou...Z tvého popisu jsi náročná, nespokojená a odstrkuješ ho - nediv se potom, že se chová tak, že ti leze na nervy.
To samé jsem totiž zažila jako dítě, jen jsem byla starší, bylo mi 6, ale pořád jsem nebyla zralá smířit se s tím, že jsem na druhé koleji a vlastně otravuji. Tak jsem "zlobila" a vydrželo mi to vlastně až do dospělosti. Ve škole to bylo v pohodě, ale "zlobila" jsem v jiných oblastech, hádala se, tahala se s problémovými lidmi... Byl to hodně nešťastný způsob upozorňování na mé potřeby, byl silně kontraproduktivní a celkem to ovlivnilo celý můj život.
Ono vlastně dodnes cokoli se děje v mojí rodině, tak "otravuji" a "dělám starosti", rozhodně nemůžu počítat s nějakou podporou.