Přidat odpověď

Tak to já bydlet v něčem, co je z 50% sestry se s ní buď budu chtít nějak dohodnout - pro ni přijatelně - jak to odkoupit, abych já měla jistotu a klid.
Když ne, nebo bych fakt neměla ani kačku navíc, jsem ráda, že bydlím, jsem ticho, neřeším, a pokud chci nová okna nebo cokoli, tak bych neměla tu drzost to po ní chtít, když tam bydlím jen já. Byla bych ráda, že si nic nenárokuje.

Na nějaký nesmyslný vracení rodičům bych se vyprdla, to není jen tak, spousta papírů a peněz a udělá to rozbroje ještě větší, to si holky musí vyřídit mezi sebou.
A přes rodiče bych to netahala už z toho důvodu, že "za dobrotu na žebrotu", dali holkám by a teď jim budou dělat soudce? Nebuď směšná, jsou to 2 dospělý ženský, tak je na nich, aby si to spolku vyřídily, rodiče bych do toho vůbec netahala. Ti už svoje rozhodli a udělali, jak chtěli. Jejich právo, jejich volba. Proč by to teď měli ještě řešit? Nechápu. Tohle nejsou děti školou povinné, ať si to vyřídí samy.
A v dědictví by se toto beztak nezohlednilo, nebuď naivní. Jednak nějaký "vracení" de iure neexistuje, druhak i kdyby teď rodiče nějakou závěť napsali, tak ji můžou kdykoli změnit ap. a vsadím se, že by tazatelka utřela úplně, když je ta "nepotřebná" a ještě "ona vnesla ten rozbroj", sestřička to jistě bude umět zahrát.
Do toho bych nešla.
Něco chce sestra, tak ať hodí návrh.