Přidat odpověď

Moc představit si to neumím. Když si vezmu svůj případ, tak půl roku před koncem to začalo vypadat, že se nebudu mít kam vrátit, vyjasnilo se to až dva měsíce před mým potenciálním návratem ... tak že bych v tu chvíli narychlo začala uvažovat nad tím, že z nouze vezmu za vděk péčí o cizí dítě ... a jak dlouho bych o něj pečovala? Co když se mi po dalších dvou měsících naskytne nová práce, tak to děťátko odložím? Do jiné pěstounské rodiny? A kdo ty lidi bude vybírat, zda se na tu péči opravdu hoděj? Odložené dítě, to přece není jen tak, potřebují laskavou a klidnou péči, ne aby je okopával starší sourozenec, který bude žárlit na vetřelce (na kterého neměl šanci se připravit během měsíců těhotenství), co když si žena prosadí, že do toho půjde, ale manžela to bude štvát, bude trvale prudit, žena začne být vynervovaná ... Nevím, napadá mi hodně negativ. A to si představuju, že by do takové péče šlo miminko (kolik takových miminek se u nás vyskytne za jeden rok?) Ale ono by se asi jednalo i o starší děti?
Podle mne má pěstounskou péči vykonávat rodina, která to chce primárně dělat, ne jako nouzovka na přechodnou dobu, než se mi naskytne něco lepšího.