Přidat odpověď

ale obou rodičů.
Slabinou totiž je, že i když pravděpodobně půjde o profesionální pěstounství - tzn. pěstounka bude asi pobírat nejakou finanční kompenzaci (pravděpodobně ne v ohromující výši) a bude mít kryté sociální a zdravotní pojištění, pořád je to zátěž pro oba. A muž už své zaměstnání má. Jínak řečeno, návrh by měl počítat i s nějakou kompenzací pro muže - velmi výrazným daňovým zvýhodněním, dovolenou na zotavenou navíc, atd., pro pár normální supervizi - aby se zabránilo mj. vyhoření, případným krizím atd.
Osobně si myslím, že toto je velmi nevhodné pro ženy čerstvě po RD, mají doma svédosud malé dítě/děti a jsou už tak dost zatíženy. Navíc malé dítě, třeba moje, tří a něco, těžko pochopí, že budu za rok či rok a půl muset nového sourozence dát do jiné rodiny. 1. způsobím svému dítěti stres 2. můžu ho velmi znejistět, rozumově to nepobere a někde v skrytu duše v něm vzklíčí strach, že ho taky jednou opustím. Jinak řečeno, zákon by měl stanovit dolní hranici věku biologických dětí matky, ve kterém obvykle dítě už situaci rozumově zvládne a nezpůsobí mu to trauma - rozhodně školák.

Další věc - tři roky maximální délka pobytu je moc - to si myslím, že i zralý a ukázněný pěstoun nezvládně nerozvinout k dítěti vztah tak, aby na obou stranách nevznikly potíže při přechodu dítěte do nové rodiny .