Přidat odpověď

Já bych jako dobré řešení viděla profesionální pěstounské rodiny, kde by náhradními rodiči byli odborníci, kteří něco vědí o dětské psychologii apod. Ale aby se jen tak někdo rozhodl, protože momentálně nemá vhodnější činnost ... taková motivace se mi nezdá nejvhodnější. Ale je to jen můj laický pohled. Vzpomínám si, že jsem kdysi četla příběh osiřelého amerického chlapce, který byl postupně umis´tován do několika náhradních rodin, kde ho pokaždé čekaly poměrně problematické zážitky a zkušenosti, rodina se ho následně buď zbavila, nebo sám utekl, měnil tak pořád prostředí ... Vybaví se mi to pokaždé, když se diskutuje o náhradní rodinné péči, a říkám si, že všechno má svá úskalí a sice by bylo teoreticky hezké zrušit všechny DD a rozmístit děti do náhradních rodin, ALE ... aby to nebyl v některých případech krok z bláta do louže