Přidat odpověď

za mě - je to blbost

máme v PP chlapečka, takže vím, co to obnáší, mít dítě z ústavu.

chce to pevný nervy a chce to vůli udělat pro toho prcka všechno, chce to připravenou širší rodinu, takže ne zrovna čerstvě tříletý dítě, který je zvyklý na 100% péči maminky, teď se o ni má s někým dělit? najednou a bez přípravy a bez pochopení situace? a co kdyby do rodiny přišlo k dětem třeba 5 a 3 roky starým další, kterýmu by byly taky 3, nebo 2, zvyknou si na sebe, těžce možná, a až si zvyknou a dítě začne totu rodinu považovat za svou rodinu, protože 3 roky jsou opravdu hodně (u batolete stačí pár měsíců), tak má odejít? kdo to jak vysvětlí všem těm dětem?

a co když bude mít rodina svoje 3 děti, přijmou takto 4. dítě a už se nevejdou ani do auta, , to si fakt pomůžou, když budou mít náhradu za práci, přechodnou PP, ale zato budou třeba muset pořídit ještě druhý auto
taky by mě zajímalo, kam to další dítě rodina, která s tím nepočítala, kam mu dá vlastně třeba postel?

být to na dva možná tři měsíce, tak proč ne, ale počítat to na roky, to je nesmysl

navíc třeba u nás se nepovedlo za rok a půl vyřídit pro malýho pas, takže rodina nemůže odjet na dovolenou za hranice, k moři nemá šanci

a pak se stane, že třeba po půl roce najdou dítěti rodinu, super, dítě odejde do své rodiny, o šrámech na duši všech dětí, tohoto i vlastních už nemá smysl ani mluvit, nepochopí to, a matka je zase bez práce, aby ten stav netrval dlouho, dostanou do rodiny hned třeba za týden další dítě? zase si budou na sebe vzájemně zvykat, zase jiné potíže, zase změna v sousrozeneckých vztazích, zase jiné problémy

nezdá se mi to jako dobřé řešení