Přidat odpověď

V tom případě bych se teda pěkně ohradila a sestřičky postavila trochu do latě.Jak ji můžou jako vyhrožovat?? Neměli by ji spíš podpořit a pomoci?!?!? Takhle jsem se sebou nechala taky orat když jsem byla po prvním porodu a byla spíš vyjevená, než abych se pořádně postavila za práva svojí maličké. Momentálně si to ale dostatečně vynahrazuji(trochu špatné svědomí) a rozhodně nenechám dělat dětem nic s čím nesouhlasím. A zatím reakce lékařů je na to velice kladná-jen sestřičky mají občas trochu problém, ale to mi může být šumák. Pokud kojili v pořádku a malý přibíral, tak bych se jim na celé vážení vykašlala, případně bych si vážila sama a něco bych jim nakecala ať mají klid. Co se týká toho, že odmítají dát dítě dřív než za 3 hodiny, to jako nemá prcka u sebe??? Tak to bych teda řvala jak tur. Pokud to neumožňuje zdravotní stav a prcek musí být někde u přístrojů, tak bych trvala na tom, že tam budu co je možné s ním, tzn. i kdybych měla jen vedle sedět na židli a držet ho za ruku a hlavně být u toho když začne být nevrlý z hladu tak bych si ho krmila podle svého, abych ho mohla utěšit apod. Všechno dokrmování bych radikálně odmítla, klidně jim podepíšu co budou chtít, ale nenechách si nic líbit. POkud je prcek nemocný a má antibiotika tak je zcela normální že jí méně. Pokud musí bojovat o vlastní práva s hlavní sestrou, tak bych si připravila argumenty a nervy na vizitu a rozvedla důrazný rozhovor s lékařem co je nutné a co ne, a proč se nemůžou jako oni minimálně přizpůsobit mě a hlavně potřebám mého dítěte, a proč se musíme na sílu přizpůsobovat my sestřičkám.Moje zkušenost je ta, že doktoři bývají vesměs rozumní a hlavně nevidí problémy tam kde nejsou jako některé sestřičky, a pokud schávlí její "požadavky" tak potom už má i hlavní sestra útrum!!