Přidat odpověď

Jestli je citlivka, má to prostě v povaze a bude ukňouranější a plačtivější než jiný děti - zas to ze sebe dostane a nedusí to, to je dobrý :)
Můj starší byl přesně taky, cizí děti vůbec nesnesl, pochopení pro hru jiných žádný. V tomhle věku už měl mladšího sourozence, měl regresi zpátky na dudlík, chovací byl vždycky hodně, ale jen ode mě a když si řekl sám.

Teď mu jsou tři a půl, běžně oslovuje cizí lidi, hraje si s desetiletýma, umí se rozdělit, ale i bránit svoje, hodně dozrál. Citlivý, plačtivý a vztekloun je pořád, hodně brečí (spíš lítostivě, herečka je ten mladší :), ale už se umí s lecčíms vypořádat.

Potřebuje prostě dozrát. A mít za zády citlivou mámu, to je životní výhra :) Přijmi ho takovýho, jaký je (i když je to o nervy), stanovte si základní pravidla na chození ven, jídlo atd., stačí jen pár, aby se v tom orientoval - a uvidíš, že po létě to bude zas lepší :)