Přidat odpověď

Myslím, že ti chybí pokec s jinými maminkami. Pozorování ostatních je dobrý, ale nepozoruj ani tak děti jako spíš maminky. Jak se k dětem chovají, jak na ně reagují a tak. Třeba u někoho najdeš inspiraci pro situaci, se kterou si nevíš rady.

Můj kluk začal bejt v tomhle věku taky ukňouranej a vzteklej. Teď jsou mu tři a zlepšuje se to. Ne že by to bylo ideální, ale je to snesitelný.

Choďte mezi děti ať si zvyká, ale do ničeho ho nenuť. Klidně ho nech, ať si hraje u tebe, nenuť ho hrát si s ostatními, na to je fakt malej. Tuhle potřebu mají děti tak mezi 2,5 a 4 rokem. Teď se učí, že nemá ostatním ubližovat, nemá jim brát věci, se kterými si hrají a s čím si zrovna nehraje on, to může půjčit. Jinak nějakou spolupráci mezi dětmi v tomhle věku nelze očekávat.

Než po něm začneš něco chtít, snaž se myslet na to, že on nebude chtít, tak jak se zachováš. Třeba bude chtít jinou sušenku k svačině. Tak jestli budeš trvat na svém a vydržíš scénu nebo ustoupíš a dáš mu, co chce. Rozhodně mu v tomhle věku nedávej vybrat. V tomhle věku to ještě neumí, buď chce oboje nebo bude poskakovat od jednoho k druhému. Když dítě chce něco jiného než chci já, tak se zamyslím, jestli mu můžu vyhovět - třeba místo červené čepice dát modrou. Někdy mu vyhovím, ale někdy to nejde - nemůžeme jít na hřiště, musíme k doktorovi. No a pak na tom musím trvat a vydržet scénu. Jo, jo, je to fuška.