Přidat odpověď

Synovi budou v dubnu 3 roky.Já chodím již od prosince do zaměstnání.Syna hlídá naše zlatá babička-tchýňka.Jenže jí poslední dobou není moc dobře,chtěli jsme dát malého do školky až od září,ale možná ho dáme dřív,místo je.Syn je na mě velice fixovaný,tedy nás nejbližší-mě,partnera a jeho maminku,k ostatním jde také rád,ale musíme být s ním,jak jdu u sestřenice či kohokoli jiného třeba jen na záchod,tak pláče a hledá mě.Často mu ukazuju dětičky ze školky,když chodí na procházku a říkám mu,jak je to fajn,že si tam děti hrají....a že tam bude také s nimi,odpovídá,že ne,že nechce.Mám z toho strach,já sama jsem hodně citlivá a lítostivá.Nedovedu si představit ho někam přivést,nechat ho tam a jít.Babička by tam s ním začala chodit na zkoušku,jednou už tam byli.Jak dlouho si zvykaly vaše děti,plakaly,či se těšily?Děkuju za příspěvky.Ten život tak strašně letí,nedávno se nám narodil,teď je tříleťák a věřím,že najednou budu čučet,že půjde do 1.třídy.Proč ten čas tak hrozně letí?Člověk si v samém běhu a spěchu ani nestíhá užívat života a toho pěkného,nebo jak to vidíte vy?