Přidat odpověď

trpělivost musíš mít (a cvičit) ty

třeba i v tom, že mu nebudeš úplně ihned se vším pomáhat. Nevím přesně v tomhle věku, možná je to vhodné až krapítek později, ale třeba synek chtěl hodně věcí "šám" ačkoli na to ještě neměl. Když jsem - vědoma si toho faktu - mu začala hned pomáhat, vztekal se a nechtěl to dělat (třeba chtěl jít po obrubníku bez držení, samozřejmě padal, za ruku však nechtěl a cukal se). Tak jsem se naučila chvíli ho nechat se s tím poprat jestli to zvládne sám aspoň odhadnout co a jak - a ono (někdy) i jo - po pár pokusech zjistil že takhle by to nešlo a pak toho většinou nechal (a napříště si třeba i sám řekl že chce za tu ruku, nebo to prostě zkoušel znovu). Možná píšu trošku nesrozumitelně, ale nevím jak líp to říct - často totiž vidím maminky jak honem honem svého miláčka sundávají z druhé šprušle žebříku na prolejzce "aby nespadl" a on tam v ten moment leze hned a je to ze strany toho dítěte taková hra, přičemž maminka nevidí že jde o hru a myslí si že zachraňuje nebohé/neposlušné dítko. Kdyby ovšem chvilenku vydržela, buď by viděla že se prcek na třetí šprušli sám neodváží, nebo by se odvážil, vylezl nahoru a pak by nevěděl - tak by volal na mámu - ta by pochopitelně měla přijít, to jo, ale když už tam to dítě vylezlo tak se ho zeptat jak se chce dostat dolů a zkusit mu to vysvětlit-ukázat co s tím (samo že ho bude přidržovat - nechci mít rozpláclý dítě to je jasný, jen chci aby pochopilo že když někam leze samo, může se dostat do úzkých a mělo by zkusit jak zase zpět a ne že ho někdo promptně zachrání bez toho aby se ono namáhalo).