Přidat odpověď

Kudlo, já na svou vlastní kůži vím, jaký je rozdíl mezi dobře pracujícím a taky po právu dobře oceněným zaměstnancem jak po stránce finanční, tak po stránce osobního ocenění a "tažným volem".
Nevím, jestli jsem já tak totální smolař, nebo je to spíše pravidlem, ale zatímco 1x jsem byla tím po právu oceňovaným zaměstnancem, 3x se mi podařilo tak, či onak, případně i obojak být za toho vola.
Když jsem byla tím zaměstnaneckým odpadkem, měla jsem možnost blíž poznat ty typické pracanty (to já prostě nejsem) a jejich trable zblízka.
Ano - nejsou to vzory vší píle loyality, dochvilnosti a jiných kladů, ale za většinu jejich kiksů může "jeden chytrý vedoucí", který prostě nedokáže tyhle lidi uřídit, natož zorganizovat, takže se nedivme, že s takovou chutí zaměstná lidi vzdělanější, kvalitnější atd. ovšem na pozicích, které tomu neodpovídají a pak zhrzeně hledí, když odcházejí do dáli za lepším a káže o nevděku.
Já mám vcelku slušný přehled o lidech ze všech možných sociálních skupin, snad kromě té nejšpičatější špičky, se kterými se normální smrtelník nesetká, protože na to "mají lidi".
Jedno vím jistě - v tom nejspodnějším patře se žije dost blbě, ani ne tak moc ekonomicky, asi nikdo tu ještě neumřel hlady, ale ve smyslu zneužívání těch lidí pro obohacování se všemi možnými způsoby - ať už tím, že je jim vyplácena mzda, neodpovídající ani náročnosti, ani času práce, mnohem častěji se stávají obětí různých lichvářů a snad nejhůř hledají zastání u různých institucí.

Prostě nepovažuju za nutné řešit něco, co si dotyčný může vyřešit sám a tudíž není tak moc zvědavej na to, kdo a jak se ho a jestli vůbec, zastane.
Mně se "druhá strana" vpodstatě nemůže dotknout, protože já jsem si ty trable vyzkoušela, ale taky vyřešila, nebo jsem na dobré cestě je vyřešit, ale ten, kdo je opravdu bezmocný - a důvodů může být spousta, to zastání potřebuje.
Občas se tomu věnuju i prakticky a opravdu to žádná legrace není, místy je to dokonce šílený.