Přidat odpověď

Nevím přesně, kam téma zařadit, jelikož téma "zmetkování a spratkování" jsem nenašla

Posledních cca 10 dní (vlastně od chvíle, kdy je jaro a sluníčko) nesnáší mé 20 měsíční nechodící a nemluvící batole pobyt venku.

Je úplně jedno, zda se veze v kočárku, nebo ho na zahradě šoupnu do teple vystlaného bazénku s hračkami a knížkami, kde s ním sedím... Během 3 vteřin, co ho ovane kyslík, začne řvát, bědovat a zuřit (není to pláč bolesti), tlačí to ze sebe vší mocí, vřeští jasným, vysokým hláskem a občas se mu povede vypotit i slza a nudle.

Nepomáhá téměř nic.

Pokud je v kočárku, pomůže pouze knížka se zvuky, kterou musím ovládat já - to se směje a je spokojený. Jak přestanu - jekot.
V bazénku mi visí okolo krku a vytrvale mi houká do ucha.

Venku tedy nelze vydržet déle než hodinu, spiš méně - podle toho, kdy mi začne pukat hlava.
Po návratu domů, kdy z něj vztekle strhávám oblečení a boty, už se usmívá a mávnutím kouzelného proutku se mění v usměvavé batole, kterým vždy byl.

Pokud se nalézáme na návštěvě, v restauraci...zkrátka v jiném interiéru než doma, neřve, ale nesmím ho odložit, tj. ani posadit vedle sebe a nesmím se vzdálit - jinak jekot a řev, i když může viset a skučet na svém otci, který mu doposud jako moje "suplování" stačil.

Doma se cítí zjevně nejlépe, protože ho lze nechat samotného, můžu se vzdálit i na delší dobu (třeba do jiného pokoje) a je mu to fuk.

Nikdy to nedělal - co je to, sakra, za novou módu?