Přidat odpověď

Blanče, babičce se dá přece pomoci i jinak než tím, že já kvůli ní budu trávit míň času s mým dítětem, ne? Nezlob se na mě, ale pomůžu babičce tím, že ublížím sobě a defakto i dítěti tím, že ho dám babičce...(pokud Binarry najde nějaký kompromis bude to zn. ideál) to je v pořádku? Kolikrát za život bude Binarry ještě mít možnost si takhle užívat svého syna v době, kdy ji syn ještě potřebuje, vyžaduje? Za pár let bude kluk už samostatný a o ni už bude stát míň a míň... Nehledě na to, že mě moje maminka přešoupla hodně brzy k babičce a trávila jsem tam i nemoci... a ráno jsem plakala za maminkou a hádej, komu jsem se svěřovala pak celou pubertu? Babičce. A hádej, komu se svěřoval můj manžel když byl celé dny u babičky? Babičce. Když mu babička před lety zemřela... z povídání si s ním jsem měla dojem, že on pochoval svoji maminku... Možná v tomhle mám své asociace, ale prostě s kým je dítě v úzkém styku v dětství, tak k tomu lne často víc než k biologické matce a já i můj muž jsme se shodli na tom, že oba jsme měli dojem většího porozumění u babiček
Babičce určitě pomoct- to jó! Ale ne tak, že já se vzdám svého dítěte, půjdu do práce, a pak celý svůj plat odevzdám babičce za hlídání, které jsem ani nepotřebovala. Budu frustrovaná, unavená, přetažená a efekt nula od nuly pojde - snad jen tchýně na tom bude finančně líp Ale to už asi není problém Binarry, co jsem tu tak pochopila, tak už našla nějaký kompromis