Přidat názor k článku Mein gorilla aneb musíme si pomáhat

Občas se u diskuze o domácích porodech docela pobavím, protože občas znám souvislosti, které ne vždy jsou pisateli příspěvku známy. Třeba teď - myslíte, že je vhodné vstupovat Schamce do svědomí za to, že rodila doma, když rodila v Holandsku - tedy zemi, kde je porod doma jaksi prvotní volbou pro zdravé ženy s bezproblémovým těhtotenstvím? :o) Možná by měl jít pisatel spíš promluvit do duše tamnímu ministrovi zdravotnictví nebo tak něco, když se mu to nelíbí ;o)

Ale jinak mám pocit, že prvotní článek nebyl ani tak moc o porodech doma, jako spíš o tom, že rodička-gorila má nárok na víc soukromí a ohleduplnosti než leckerá rodička-žena. Rodila jsem dvakrát a zažila si dva přístupy - při tom prvním jsem musela doslova bojovat se zdravotníky o své dítě, protože mi (i přes prvotní slib) nechtěli nechat. Důvod? Rodila jsem, tak k čemu bych měla mít u sebe i dítě... Mimčo se vážilo před kojením, po kojení, bylo z toho plačtivé, mrzuté, já byla vyčerpaná, do pokoje vtrhnul kdo chtěl kdy chtěl, pozor vizita, odložte děti, nikdo nebude čekat... Podruhý byl klid a pohoda. Mimčo mi nikdo nebral, vážila jsem, kdy jsem chtěla (tedy za celou dobu v porodnici asi dvakrát po ránu), na pokoj se vstupovalo se zaklepáním a s vyšetřením se zásadně čekalo, až bude mít mamina i mimino čas... PŘESNĚ NA TOHLE jsem si při sledování zpráv o gorile vzpomněla a to taky z toho článku cítím. Nikoli propagaci domácích porodů, ale smutek nad tím, že v porodnici, ve které autorka rodila, nedokážou pomáhat pouze v případě problémů, ale takříkajích se*ou se (pardon) do všechno hned a nepřemýlší nad tím, co svými nevhodnými zásady způsobů.

S.