Přidat odpověď

Vanda
.. no já na rozdíl od tebe neměla kamarádku, se kterou bych to mohla probrat, nikoho, jen kamaráda v Australii.. roky si se mnou psal a držel mě tak nad vodou - byl jako psycholog, ono to je částečně i jeho profese - byl vynikající, pomalu mi roky otvíral oči, učil mě vážit si sama sebe a hlavně mi neustále zdůrazňoval - že jde o můj život a že ho žiji já - že nebude druhý pokus.. A jako jeden z mála mi řekl, že můj život nebyl normální - že takhle normální lidé nežijí - že mi to může říci naprosto zodpovědně, že to prostě za ty roky už může říct. Nejen naznačovat.
Vyprávěl mi o životě jiných lidí - asi jak má ten normální život (myslím normální, tedy bez manipulace) vypadat a já si to srovnávala, viděla jsem rozdíly.. třeba jak jeho otec kvůli matce prodal velký dům na venkově a nechal pro ni postavit hezký dům ve městě (můj manžel jen po mně vyžadoval, abych mu dělala společnost a servis na tom venkovském domě (samozřejmě i ve městě) a nikdy by se kvůli mě venkovského domu nevzdal, jako otec přítele) - toto byl třeba pro mě moment konkrétního srovnání dvou různých postojů - zdravého a "sobeckého".. tím myslím prosadit si za každou cenu, co chci já a je mi jedno, jestli ty to zvládáš nebo ne - já chci přeci to nejlepší - a musí to být nejlepší, když to za nejlepší považuji já - jiná možnost není - ty se koukej srovnat, ničeho si nevážíš, co člověk pro tebe dělá... - ve skutečnosti to dělal jen pro sebe..