Přidat odpověď

Tylity, ad Kamarádky:

Ono to zas tak fajn nebylo. Jo, stěžovala jsem si, vykládala jsem o svých problémech, ale VIDĚLA jsem, že nechápou, že se nedokážou vžít, slyšela jsem jenom povzdechy No jo, máš to těžký, nezávidím ti a podobně. Nebo zase z druhé strany - Co děcka, musíš brát ohledy na děcka, ony to ponesou nejhůř. Cítila jsem od nich strašně nepochopení toho, co jim vykládám. Připadalo mi že už se s nimi nemám ani o čem jiném bavit, ty problémy zaplnily celou mou mozkovou kapacitu, zároveň bezmoc, že stejně narážím na zeď nepochopení. Přesto, že jsem mohla říct, co mě trápí, jsem byla na všechno tak sama. Nevybereš si