Přidat odpověď

To je pro něj ještě těžší než pro tebe. Pro něj jinak, ty víš proč, on opravdu mapuje jiné prostředí- vykořenění, moc věcí nechápe, leccos cítí a vnímá.

Nevím, zda psychologa hned - jak radí ostatní - nebo nenechat trochu času, aby ty pocity stihl začít vnímat a vstřebávat, navíc v momentě, kdy jsi to celé nestihla vstřebat ani ty sama, protože je toho prostě moc.

Co bych udělala já?

Hledala bych pomoc pro sebe. Ne ze sobectví, vyřízená nedovedu pomoci sobě ani svému dítěti, třeba mi to někdo vysvětlí a pomůže najít sílu, kterou můžu předávat. Pro mne by to bylo to základní. Postarat se o to, abych se mohla postarat.

A tyhle teorie takhle znějí úžasně, nicméně v podobné situaci jsem byla, prostě nemůžu pomoci nikomu, když jsem sama na dně, že nemůžu nebo nevím jak a ještě se trápím tím, že nevím, nebo nemůžu - intelektem, znalostmi, pocitem, cestou, prostě na to není - jakkoliv. Všechno špatně.