Přidat odpověď

Mono, pisu, ze pokud je ve vztahu neco shnileho, co znemoznuje plnohodnotne souziti partneru, tak vidim jako logicke vztah ukoncit a pak se se zajimat o vztah dalsi...

Stejne tak pisu, ze pokud je nevera (pocatecni) cestou k realizaci, ze ten clovek vedle me je vlastne porad ten samy clovek, ale na vztahu se podepsala unava, stres a stereotyp, tak ukoncuji milenecky vztah a venuji se plne pokusum o napraveni vztahu s dlouholetym partnerem...

Nikde jsem nepsala at nekdo po 15. letech manzelstvi zahodi tento vztah jako nic...ono je to koneckoncu naprosto lidsky nemozne, ale v pripade, ze vztah ma byt zachranen tak je potreba chtit z obou stran. Takze pokud snaha je tak proc ne, ale pokud snaha ze strany zahybajiciho partnera neni, nemuze se rozhodnout, nadale lze a podvadi...tak vidim jako reseni tohoto cloveka proste ze sveho partnerskeho zivota vypustit. Urcity cas zkouset mohu (a budu), ale mam sve hranice, svoji hrdost a svou predstavu o zivote...a to neni delat nekomu vola, sedet a cekat na to zda dneska stravi noc se mnou ci milenkou a v mezicase do sebe ladovat antidepresiva bo tohle je dlouhodobe nemozne ustat se zdravou mysli...vim co jsem ochotna investovat za prepodkladu, ze neinvestuji sama (do vztahu)...vim, ceho si na svem partnetovi cenim, co snesu a o proste nesnesu...a kdyz tohle proste nesnesu tak proc zustavat? On se najednou zazracne nezformuje do me predstavy o tom, jakeho bych ho chtela mit, ci jaky byval...tohle je ted realita a pokud s ni nemuzu ci neumim zit tak vidim jako reseni odchod a ne setrvani na ukor vlastniho presvedceni...