Přidat odpověď

Upřímně Kagn, abych odpověděla na tvoji otázku podle sebe: žije se blbě...

Do řadovky jsme šli bezdětní, máme krásnou, dole obývák s kuchyní, nahoře 3 ložnice, ale když se narodil syn, později dcera, tak jsem litovala, že jsme stěhování neodložili z bytu do řadovky tak od 3. let mladšího dítěte. Samozřejmě to má svoje výhody: máme zahrádku - malou, takže jsem mohla nechat děti venku batolit se na písku a já na ně koukala z kuchyně, ale víceméně převažují nevýhody - tuto výhodu by splnil snad i balkon.

Neustálé běhání do patra, zahrazování schodů, aby mi tam děti neutíkaly, jakmile se vyšplhaly nahoru, tak jsem musela mazat za nimi, aby nespadly, ač máme branku nahoře, tak samotné je tam nechat nemůžu. Hračky roztahané všude po obýváku, protože je nemůžu nakopat, jako moje kamarádky, do pokojíčku, pokojíčky jsou nahoře a v podstatě tam chodíme jen spát. Mrzí mě, že ještě dlouho nebudou moct děti využívat své pokojíčky, protože mi to strach prostě nedovolí být jinde a oni v pokojíčku. Před týdnem jsem věšela prádlo, děti mi oznámily, že jdou do ložnice skákat na naši postel, já tam za 5 min. přijdu a oni seděly v okně!!! Mám dojem, že v bytě v jednom podlaží jsou prostě všude otevřené dveře, takže jedním ukročením na děti vidíš, tady prostě ne. Můj syn je šíleně vynálézavý a zlobivý, takže ho opravdu samotného nahoře nechat nemůžu.

A další věc oblékání: ráno vstaneme, děti nahoře ustrojím, protože mi přijde blbost jít dolů snídat a zase zpět nahoru oblékat, takže většinou si pokecají čisté oblečení a jdu stejně pro nové. Než se vypravíme ven...!!! Pořád pro něco běhám nahoru a pak když se vrátíme, svlečené věci se zase povalují v obýváku, protože s takhle malými dětmi nemám čas neustále běhat nahoru a hned uklízet a manžel samozřejmě pak nadává, že tady je bordel...(ale on je děsný puntíčkář).

No zkrátka... kdybych měla volit dnes znovu, do patrového s maličkými dětmi rozhodně nejdu