Přidat odpověď

Ahoj Václavko,

moc mě mrzí, v jaké jsi situaci, ráda bych Ti nějak pomohla, nevím jak...
Je to šílená doba, lidi, kteří chtějí makat nemají práci...já mám navíc zdr. omezení, mám ČID, dr. mi absolutně nedoporučuje směny a práci někde na lince, ale asi do toho budu muset jít...na co jsem se učila, pořád si platím AJ, platila jsem si roční kurz hum. věd, na nic, přemýšlím, jestli se pokoušet o VŠ, loni jsem byla 29, brali 28 (jsem na tohle fakt smolař), letos mám podané tři přihlášky, tak to zkusím, ale příští rok už asi ne, stejně by mi to bylo k ničemu...když skončím někde u pásu.
Po pohovorech chodím, docela mě i zvou, ale vždy tam přijde někdo, kdo nabídne praxi a jsem v háji...já při MD dělala operátorku v call centru a pak jsem byla rok a půl v oblastní televizi, nejdříve jako asistentka a pak jako reportér...toho se každý lekne, nikdo nemá ponětí, jaký je to dril, když jsem musela organizovat čas celému týmu, aby všechno klaplo, domlouvat rozhovory s lidmi, kteří věčně neměli čas...ale většinou si z toho spíše dělají prču a myslí si, že jsem se šťourala tužkou v nose...
Mám toho víc, co jsem dělala, mám i reference, nezájem...já jak blbec běhám na pohovory s deskama a nikde to ani nechtějí vidět, ještě jsem to u nikoho neviděla...tak na co reference, buď Tě chtějí, nebo ne.
Chápu, jak na tom jsi, taky mi není do smíchu...jako hlady neumřeme, ale vadí mi spíš ten pocit méněcennosti, že jsem jen u sporáku a lítám doma s hadrem. "Vztah" na nic, doma taky problémy, potřebuju se odstěhovat, ale bez práce to jaksi nejde...
Bylo by to na dlouhé povídání a nebudu Tě tím zahlcovat, sama máš svých starostí dost.
Budu na Tebe myslet, aby se na Tebe usmálo štěstí, říkám si, jestli zaměstnavatelé z nás necítí to zoufalství a raději vezmou někho, kdo je v pohodě a vyrovnaný...nevím.
Hlavně neprosit, neškemrat, neříkat, že půjdeš dělat cokoliv, nepomlouvat bývalého zaměstnavatele, to nemají rádi, životopis mám myslím napsaný dobře, když kolikrát vidím tu hrůzu, co lidi odevzdají, píšu průvodní dopisy, ještě pak volám, zda je dostali a že bych si ráda domluvila osobní schůzku...jako jo, z 5ti pracovních nebídek mě určitě na dvě místa z toho zvou, celkem i odpovídají, ale co z toho...
Jsem taky naprdlá a zoufalá, už se mi ani nechce mezi lidi, bojím se otázky: "Tak co, kde pracuješ?"
Ach jo...
Václavko, držím Ti pěsti, ať se na Tebe štěstí usměje a zase se ozvi