Přidat odpověď

Morunko, ono je to těžké, někdo se chová tak a někdo zase takhle, oni ti kolegové přece nemusí být hned špatní. Upřímně, mně se ekluje už i ta Tvoje práce - bráno takhle z globálu. Absolutně nesnáším, když mi někdo volá a cokoli mi nabízí, hrozně mě to otravuje. Obzvlášť prodávat něco, co třeba lidi ani neupotřebí a víš to a přesto jim to prodáš atd., to mi přijde taky neetické Ale samozřejmě jde především o prachy.

Na druhou stranu - moji dva velmi blízcí kamarádi šli místo vojny na civilku do hospicu. Po nějaké době si mezi sebou vykládali vtipy typu "až umře ten a ten, jeho papuče jsou moje" apod. Říkali, že to tak musí brát, jinak by se zbláznili. A lidi je měli opravdu rádi; měla jsem v jejich péči i prababičku, pak tedy za pár měsíců byla v domově důchodců a oba kluci za ní jezdili, babička je milovala. V té práci vydrželi dlouho, v podstatě se ke své původní už nevrátili, teď pracuje jeden někde na záchrance a v nemocnici.
A taky si myslím, že kdo je v jádru neznal, byl by znechucený z jejich přístupu.

Nevím, jestli se to dá úplně srovnat, ale hned se mi to vybavilo.