Přidat odpověď

Ahoj Václavko,
moc Tě zdravím, děkuji Ti za zamyšlení.
Elán mě opustil už taky, nejvíc mě setlo to, že jsem někde makala přes půl roku, naslibovali mi hory, doly, opravdu jsem dělala poctivě, nikdo mi nemusel nic říkat, do kolektivu jsem zapadla, vše se naučila a nakonec mě nevzali...byla to tlačenka, hlavně ta nová paní je Ing., sice tuhle práci nikdy nedělala, já ji uměla, ale zkrátka to lépe vypadá, obzvlášť státní správa nekouká na to, co kdo umí, titul je nej...na jednom oddělení jsme měli paní 35 let, dodělává Mgr. na pajdáku...ale ona neuměla poslat ani email, že prý v Outlooku to neumí...ta holčina, co s ní sedí mě zaučovala, fajn chytrá ženská, je z ní nešťastná, prý jí tam dělá jen bordel a přidělává práci...
Ještě mi říkala, že na lidi SŠ se ředitelka chodila ptát, jak to zvládáme, na tuhle se neptala ani jednou, protože přece vysoká škola je známkou nejvyšší inteligence...
Nebudu se rozčilovat.
Myslím, že určitě nejsem hloupá, umím toho dost a jsem ochotná se cokoliv naučit. Moje SŠ ekonomické vzdělání je mi na nic, protože nemám praxi několik let jako účetní, mzdovku bych zvládla, ale to je ten samý problém...je málo míst, každý má známého, příbuznou bez práce, dceru, vnučku...
Václavko, nechci to ještě úplně vzdát a jít k pásu, po maturitě jsem si udělala roční kurz humanitních věd s certifikátem, piluju angličtinu a letos mám na VŠ tři přihlášky, zaměření soc. práce a andragogiku, personální management.
Prostě budu muset změnit obor, co se týče té soc. práce, dost jsem v téhle oblasti dělala a navíc tady známé mám...takže praxe by nebyl problém.
Snad to dopadne, ale je to běh na dlouhou trať, než bych vystudovala...
Potřebuju práci teď, jako Ty...Denně hledám, už 4 dny se neobjevilo nic normálního, kam bych mohla poslat životopis, zavolat, sejít se...prostě není. Cítím se méněcenná, právě se mi asi rozpadá 5ti letý vztah, sice to moc nefungovalo, ale nebyla jsem na všechno úplně sama...jsem celkem na nervy, chápu, jak Ti je.
Pokud neseženeš Ty práci, jako účetní, nemá smysl se o to dál zajímat...pořád jsem doufala, že někde dostanu šanci a vypracuju se...dnes si mohou vybírat...jsem toho plná, co mi straší v hlavě. Chci dělat, nastoupím okamžitě, jsem spolehlivá, pracovitá...nevím, proč mě nikde nechtějí.
Lidi, kteří říkají, že práce je tím myslí jakákoliv práce, za minimální mzdu, kdoví jak daleko atd.
Ale kámoška je vedoucí v úklidové firmě, uklizečky nepotřebuje...má dostatek lidí. Fabriky naberou na 3 měsíce a pak to vyhází a naberou zase a tak pořád dokola.
Je mi z toho zle, nemít rodinu, jdeme se pást, protože ze svého důchodu sebe a syna neuživím.
Václavko, držím palce a myslím na Tebe, jsem ráda, že mě chápeš a doufám, že se na Tebe brzy usměje štěstí