Přidat odpověď

Karolíno,
díky. Já si to uvědomuju, jak to je, o vztah už ani nebojuju, akorát mě to sráží a už bych se nemusela nikdy vyhrabat.
On je na mě řekla bych psychicky závislej a dělá mu dobře, že jsem jeho "hračka". Nedej Bože, kdybych chtěla cuknout, to je hnedka uraženej a všechno je špatně. Nesměla jsem jít ani s kamarádkama posedět, a když, tak jen do půlnoci, on mohl kdykoliv cokoliv...Jako mám ho za některý věci pořád ráda, cítím se sama, ale stejně by to k ničemu nevedlo, nezměnilo by se to.
Bylo by to všechno na dlouhé povídání.
Pokud máš sama nějaké starosti, přeju, ať se všechno co nejdříve k lepšímu obrátí, já nemít syna, vše "vyřeším" po svém, ale ač nemám sebevědomí, zodpovědnost mě neopustila.