Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Myslím si, že takhle to autorka nemyslela. Když moje dítě někoho uhodí, musím mu přece vysvětlit, že se to nedělá a na místě trvat na omluvě. Ruku v ruce s tím musí jít i moje omluva mamince toho dítěte. To je slušnost. Nic víc. Nejde o to, že by chtěla aby se jí ona maminka na kolenou odprošovala, ale aby se alespoň slušně omluvila. To myslím není tak moc. Patří to k základní slušnosti a nevidím na tom žádné prosazování své výchovy jiným. Domluva v ústraní je určitě taky možná metoda, ale bez omluvy nemá význam. Koneckonců, újma se stala tomu dítěti.
Byla jsem taky au-pair, v US. Měla jsem na starost jednu holčiku (chvála bohu že jen jednu) a měla rok a půl když jsem přijela. Byl to rozmazlený malý spratek a dělala si cokoli chtěla. Mojí výchovou se z ní stala milá slušná holčička, celé dny usměvavá a spokojená, ale nedej bože když domů přišla maminka, to se z ní stal opět ďáblík a skrze demokratickou výchovu si vyřvala např. tři večeře, protože maminka dělala furt další a další, aby hlavně děťátko jedlo. Žádná typ výchovy se nesmí přehánět do extrému a myslím, že právě ta demokratická výchova o které je tu řeč je jednoznačně nevyhovující.
Komka