Já teda malou plácnu s naprostým klidem...Některé věci si zkrátka dovolit nesmí a tečka. Záležitosti jako plivání jídla (co nejdelší dostřel-nejedná se o situaci, že by měla dost, nebo jí nechutnalo-prostě zkouší co uděláme), čmárání pastelkou po zdi, lezení po parapetu v okně, otáčení s knoflíky na plynové troubě (jak dlouho bude trvat, než překoná pojistku a podaří se jí opravdu pustit plyn?...), vběhnutí natruc do silnice ("ne na silnici, pojede auto a..." - dítko se šibalsky usměje a už maže na silnici), kopání do psa i přes upozornění že to nesmí (co když mi pak kopne do cizího zvířete na ulici-ne každý pes je klidný jako novofunland), sundávání čepice v -10 (moderní přístup jí od zápalu plic nepomůže),atd atd.
Nebiju dítě když jsem rozčilená, když je rozčileno ono, když se vzteká, ale dostane když dělá schválnosti o kterých ví, že se nesmí. A i rok a půl stará dcerka musí mít své hranice, které nesmí beztrestně překročit, jinak by nás s úsměven propichovala vidličkou.
eliška
Předchozí