Přidat odpověď

Mam stejne stareho syna a take prochazime obdobim vzdoru, ale ne tedy v takove mire jak pises. Tohle je myslim opravdu na psychologa, mozna i opravdu ADHD diagnoza (ale zase pokud nema jine priznaky ADHD - no nevim)
Ja tedy u sveho syna jsem maximalne dusledna - jen chci rict, ze to jsem se sama musela naucit. Ja mu nerikam nic 10x. Ja max. 2x. Pokud neposlechne, donutim ho to udelat. Napr. pokud mu reknu pojd ke me a neprijde, tak si pro nej jdu. Nebo reknu pojd uklizet hracky a pokud me ignoruje, tak si pro nej dojdu, vezmu v klidu za ruku , postavim ho pred hracku a dusledne ho donutim hracku vzit do ruky a pak ho zase vezmu za ruku a dovedu k bedne,kam ji odlozime a ja hodne pochvalim. Je to strasne narocne na trpelivost, ale vyplaci se to.
Pokud neco zakazu nebo nedovolim a je plac a hysterie, tak ja ho dam do vedlejsi mistnosti a reknu at si to tam rozmysli a az bude v klidu at prijde. To mi funguje, za par sekund je po placi a prijde jakoby se nic nestalo, pak ho pomazlim a je vse OK. Ale jako chce ho v te mistnosti asi nechat tak dlouhou, dokud je v pohode a do te doby ho ignorovat. To, ze mu reknes, ze az dojis jogurt, ze mu das jeho si myslim je v naprostem poradku a reagovala bych asi stejne. Nekdy jime spolecne, nekdy deti sami a nekdy proste pockaji az se najim ja a pak dam jim. To je podle situace a vsechny muzou nastat. V tomto asi neni.