Přidat názor k článku Škoda rány, která padne vedle

Jak se říká všeho s mírou...mám syna 25 měsíců, tudíž takové to vzdorovací období. někdy jsem už opravdu u konce svých sil, když 3ox!opakuji, že něco nemá dělat, se stále stejnou intenzitou--nikoli stoupající s mým vztekem a on se stále tváří, že nevidí a neslyší, tak prostě dostane na zadek,at se to komu líbí nebo ne. Nebo když na písku se rve o hračky, dostane přes ruku, vysvětlím mu, že se to prost+ě nedělá a mamince se za chování svého synka omluvím. Sama vím, že by mi bylo nepříjemné, pokud by se totéž dělo mému synovi a matka jen přihlížela bez jakékoli reakce. Myslím si, že každé dítě potřebuje znát své hranice, co se smí a nesmí, a kdo jiný mu je má dát nkdyž ne rodiče?? Dnes už přistupuji k fyzickým trestum opravdu minimálně, jelikož stačí říct, že dostane na zadek a už peláší si třeba uklidit hračky a tak, A to si nemyslím, že bych ho nějak týrala, prostě ví, že určitě věci dělat musí....samozřejmě dle svých možností a některé prostě nesmí a myslím si že je to opravdu štastné dítě.