Přidat odpověď

Já taky něco přidám. Mám taky doma pěkné kvítko. Dnes pětileté. jako batole se denně vztekal, vleže sebou házel, i nás bil. Raděj se pral než mazlil :). A z jeho výchovy jsem si odnesla asi toto - důslednost - to ti asi jasné :), až už to leze krkem, když to někdo říká (Já jsem se snažila předem oznámit, že bude následovat trezt, pokud nevhodné činnosti nenechá a když nenechal, tak trezt následoval. Většinou jsem mu počítala do pěti, tehdy měl čas si to rozmyslet) - taky trpělivost - výsledky se dostaví až v dlouhodobém horizontu. (Dostal výprask fakt nespočetněkrát, než si to začal taky rozmýšlet) - a pokud chceč větší klid - doporučuji i - snížit nároky. Já jsem pro někoho příliš přísná a pro jiné zas málo a dětem povolím příliš :). (Třeba nechám děti křičet, jak chtěj, když situace výsloveně nežádá opak. Vyvolávat konflikt provázený půlhodinovým i delším záchvatem vzteku kvůli dostečnému tichu se mi fakt nechce.) Teda po dítěti chtít jen to nejdůležitější (= neubližuj sobě a druhým). Kluk je hlučnej a hodně pohyblivej - pro někoho se rovná nevychovanej. Já se snažila důsledně vyžadovat jen to nejnutnější. Nějak jsme to nejvíc vzteklé období přežili. :) PS: Ale jsou-li to rady i pro tvé dítko si netroufám říct. Psycholog určitě není chyba.