Přidat odpověď

Můj starší je přesně to samý, budou mu čtyři a doteď ječí na písku, neumí přejít ani když mu sebere hračku roční mimino. Ale hodně mu pomohla školka, tam dělbu hraček pochopil docela dobře, snáší to pořád špatně, ale ve školce už téměř neječí, s vrstevníkama si umí v tomhle směru poradit už mnohem líp.
Doteď pomáhá pochovat a hrát si pak chvilku s ním, navést ho na rozhovor s druhým dítětem. Ale občas se prostě musí vyječet bez ohledu na okolnosti, naštěstí to umí říct, vyječí se a je to lepší. Většinou už teda pak nechce na tom místě být, ale dá se přesvědčit nakonec (až si odpočine).

Má mladšího bráchu, tomu budou tři, ten mu bere hračky naschvál, protože je reakce zaručena :)

Starší syn ječí vždycky, když se situace nevyvíjí tak, jak myslel a představoval si, ale věkem se to hodně lepší, i tou školkou. Třeba už neječí, když jede autobus oklikou, nebo když začne pršet a on nemá holinky :)
Na tom písku ale ječí, i když si s někým hraje - a ten odejde, takže člověk si tak nějak nevybere, no :)

Myslím, že to děláš dobře, dáváš mu empatickou reakci. Jako on se s tím časem srovná, že prostě občas mu někdo něco vezme, možná fakt v tý školce pak, že tam se mezi dětma bude muset popasovat a učitelka to srovná ráznějc. Máma je od toho pochování, no, to funguje dobře :)