Přidat odpověď

já mám pocit, že jsi moc tvrdá. Tomu dítěti není ani 2,5 roku, je malé. Důslednost neznamená zásadně neustupovat. Jsem pro důslednost, ale ne takovou, jak tu někdo popsal, stojím nad ním a čekám doku tu hračku nevezme do ruky a neulidíme, pak pochválím. Myslím, že je dobré dítě k tomu vracet, přiměřeně situaci, ale ne jako na vojně. A občas také ustoupit - jsme jen lidi ne ? Jak tu někdo psal, manžel mi také řekne, že tohle jíst nechce, a jak si nandám, tak chce kouda ) nemám to moc ráda a on to ví, ale neústupná vždy nejsem, takže nejsem DŮSLEDNÁ, ne řekl, jsi, že nechceš, tak ted ti nedám - bylo by to normální ? A kdyby si sám chtěl vzít (vymyslel řešení) tak bych řekl, ne už jsi měl možnost a řekl jsi ne, takže ted už si nenandavej... přehánním jasně. Ale v tomhle věku hladové dítě nutit, ať se dívá, jak já jím, než dojím - no nevím, co všechno to v něm může vyvolávat. Já bych mu dala, co třeba i udělat společný zážitek z toho jídla, třeba podat lžiku a jíst společně - prostě snaž se vložit do života také štávu a radost a společný hezký prožitek a legraci. Důslednost jo, ale dětství přece není vojna.
Já mám také chlapečka, který hodně mlátí a kouše, moc mi to vysává energii, takže mi v nečem pomohli i rady tady. někdy dešifruju únavu, tak to slevuju z důslednosti (ale když je unavený tak na to nemá). Prostě když padá únavou tak se ruce nemyjí a shozenou lžičku na zem, po něm také nechci at uklízí, protože by z toho byl jen hysterák - aje to nutné ? když na to má sílu, tak ví, že uklidit se má. také toho dokáže rozházet toli, že ve svém věku samozřejmě bez pomoci nezvládá, takže pomáhám hodně vlastně s většinou věcí, co mají udělat děti se nebojím pomoct.