Přidat odpověď

A odkud jsi? Kdybych to chtěla řešit já, obrátila bych se u nás na KOmunitní centrum, je tam i oddělení psychosociální pomoci, atd.

Otázku, kterou jistě dostaneš i jinde... proč očekáváš, že tě bude poslouchat? Proč ječíš? Nežádáš po něm víc, než může být vzhledem ke svému věku i temperamentu schopný?

Momentálně mám stejně starou dceru, jako ty syna, a přijde mi to v pohodě, i když někdy mám taky chuť utéct do hlubokých lesů. Vzpomínám ale na svého synka v tomto věku, a s tím jsme bohužel zápasili více - v té době měl roční mladší sestru.
Zvládli jsme to, potřeboval více pozornosti a lásky. Zní to tak banálně, že to snad ani nemůže fungovat, ale skutečně potřeboval domazlit to, o co byl ukrácen během dne díky péči o mladší sestru... takže jsem ho brala na noc k sobě do postele, on se ke mě půl noci tiskl, stálo to trochu energie, bo jsem se moc nevyspala, ale "zázračně" se psychicky sklidnil, ujasnil že ho mám opravdu ráda, a dnes mám dojem, že s ním jsou nejmenší problémy ze všech mých dětí
Ve věku kolem 3 let jsem tvrdila opak.
Nevím, jestli ti to pomůže, já to vyřešila takto.